V pátek 23. října demonstrovalo několik stovek lidí proti vládnímu plánu na změnu financování veřejnoprávních médií a koalice poslala příslušný návrh zákona v sobotu ve 4.36 do dalšího projednávání. Téhož pátku podala skupina opozičních poslanců a senátorů k Ústavnímu soudu návrh na zrušení části novely zákona o zahraniční službě. Protesty v ulicích vyvolala ta první událost a spor potrvá: druhé čtení se čeká v lednu a předsedkyně klubu ANO Taťána Malá nevylučuje pevné hlasování. Druhá událost se přitom týká stejné otázky: kolik prostoru v rozhodování státu nechává koalice ANO, SPD a Motoristů těm, kdo ji mohou zastavit nebo zkontrolovat.
Jeden podpis místo dvou
Od 1. listopadu smí ministr zahraničí Petr Macinka sám pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí při mezinárodních organizacích, například při OSN, NATO, Evropské unii, OECD nebo Radě Evropy. Velvyslance v jednotlivých státech dál jmenuje prezident. Koalice novelu prosadila navzdory odporu Senátu i prezidentskému vetu.
Spor je především ústavní. Článek 63 Ústavy svěřuje prezidentovi pověřování a odvolávání vedoucích zastupitelských misí, taková rozhodnutí vyžadují kontrasignaci premiéra nebo pověřeného člena vlády a odpovídá za ně vláda. Navrhovatelé tvrdí, že pojem zastupitelských misí zahrnuje i stálé mise, koalice novelou prosadila opačné čtení a rozhodne Ústavní soud.
Pro novelu lze říct, že zahraniční politiku řídí vláda, a je tedy logické, aby o svých zástupcích u mezinárodních organizací rozhodovala ona. Ke slovu ale přicházela i dosud: Echo24 píše, že se letos Černínský palác dokázal shodnout s Hradem na Hynku Kmoníčkovi v čele mise při OSN. Jeden případ nedokazuje, že dohoda šla vždy hladce. Ukazuje ale, co novela skutečně mění: ministr se už s nikým domlouvat nemusí a o zástupcích Česka v OSN či NATO rozhoduje jeden člen vlády sám.
O konkrétních výměnách se zatím neví. Obavy přesto nevznikají z ničeho: reorganizace ministerstva z prosince 2025 se dotkla šesti ze sedmi vrchních ředitelů. Navrhovatelé u soudu varují: „Otevřel by se prostor pro úplnou obměnu špiček multilaterálního segmentu diplomatického sboru.“ Důsledky by podle nich mohly přetrvat mandát současných politiků. Jejich návrh předběžného opatření se přitom týká jen nových pověření: i kdyby mu soud vyhověl, ministr by mohl současné šéfy misí dál odvolávat.
Stejná cesta, stejné datum
Větší dosah má zákon o státních zaměstnancích, protože se týká celé státní správy. Nahrazuje služební poměr pracovním podle zákoníku práce, mění podmínky odvolávání vedoucích, usnadňuje ukončení poměru při organizačních změnách a ruší takzvaný bazén, tříměsíční období s částečným platem po skončení služebního poměru. Vláda slibuje větší flexibilitu a efektivitu.
V Senátu kritici upozorňovali na širší pravomoci členů vlády při personálních změnách i na způsob přípravy předlohy, kterou v prosinci 2025 předložili poslanci a vláda ji podpořila až následně. Odborový svaz státních orgánů a organizací tvrdí, že návrh ruší některé záruky pro státní zaměstnance, a odborníci upozorňují na možné problémy s požadavky EU na profesionalitu a nezávislost státní správy. Flexibilita je rozumný cíl a úřad, který se nedokáže zbavit neschopného vedoucího, občanům neslouží. Snazší ukončení poměru při organizačních změnách však samo nerozliší úřad, který se skutečně reorganizuje, od ministra, který se chce reorganizací zbavit nepohodlného člověka.
Cesta zákona připomíná novelu o misích: Senát ho v srpnu zamítl, prezident Pavel ho vetoval a 14. října Sněmovna veto přehlasovala poměrem 104 ku 66. Účinnost byla stanovena rovněž na 1. listopadu a senátoři v čele s Tomášem Golánem chystají návrh k Ústavnímu soudu.
Dosavadní pravidla dokonalá nebyla. Bývalí diplomaté Dana Huňátová a Pavel Svítil v roce 2023 kritizovali, že za ministra Lubomíra Zaorálka proběhla více než stovka náborů na ministerstvo zahraničí bez ověření potřebné kvalifikace, kdy často stačila výjimka ministra, a že výjimky usnadňující přijímání politických nominantů umožňuje i zákon o státní službě. Služební poměr tedy před politizací sám nechránil. Z téže kritiky ale plyne požadavek na méně výjimek, zatímco nový zákon podle svých kritiků dává členům vlády při personálních změnách ještě víc prostoru.
Kultura: personální zásahy a zavřené dveře
V resortu Oty Klempíře se mění hlavně lidé a styl. V říjnu ministr odvolal z čela představenstva Státního fondu audiovize Petra Dvořáka, který funkci zastával od června 2025 a do roku 2023 řídil Českou televizi. Klempíř také oznámil záměr změnit systém rozdělování dotací tak, aby mělo ministerstvo větší vliv na jejich schvalování. Souvislost obou kroků je zatím jen domněnka, pozornost si ale zaslouží, že ministr mění vedení fondu, o jehož penězích chce víc rozhodovat.
V březnu Klempíř odvolal ředitelku Národní galerie Alicju Knast s odkazem na potřebu „výraznějšího odborného rozvoje“ a resort zároveň změnil statut a zrušil garanční radu. Část odborné veřejnosti zpochybňovala transparentnost postupu. Protože rada zanikla změnou statutu, příští ministr ji zřejmě může obnovit stejně snadno. V dubnu pak Klempíř odvolal z čela správní rady Pražského jara bývalého ministra Martina Baxu a komentoval to větou: „Pan Martin Baxa mě v poslední době dost řeší. Tak jsem ho vyřešil.“ Baxa odvolání označil za trest za své veřejné postoje.
Jiný případ je letošní předávání státních cen a cen ministerstva kultury. Dřív se konalo na Nové scéně Národního divadla v přímém přenosu ČT, letos v Sukově síni Rudolfina, bez přenosu a bez médií. Ministerstvo podle Deníku N nechce investovat do okázalé produkce. Předseda překladatelské poroty Viktor Janiš uznává, že „Nová scéna se momentálně opravuje“, a pokračuje: „Jsem však přesvědčen, že Sukovu síň vybrali záměrně, protože je malá.“ Klempíř na večer nakonec nepřišel, zatímco před budovou protestovali umělci s požadavkem na jeho demisi.
Slavnostní večer není ústavní pojistka a nikdo kvůli němu nepřijde o žádné právo. Vypovídá ale o vztahu k veřejné kontrole a podobně jedná i Macinkovo ministerstvo. V lednu zakázalo redakci Deníku N přístup na své tiskové konference a po výzvě šéfredaktorů ministr oznámil, že přístup médií omezovat nebude. Koncem července se přesto redaktorka Deníku N Zdislava Pokorná na tiskovou konferenci nedostala a dostala e-mail s vysvětlením, že „tisková konference pro alternativní média a konspirační blogy bude v náhradním termínu“. Macinka tvrdí, že ho kritici špatně pochopili a že ministerstvo chce podporovat názorovou pestrost.
Excesy, nebo systém?
Doklad o ústředním plánu nemáme a tvrdit opak by bylo přehnané. Jde o různé resorty i různou závažnost a je třeba rozlišovat tři věci: změnu zákona, výkon pravomoci, kterou ministr má, a prostý styl vládnutí. Přehlasování Senátu i veta je navíc legitimní nástroj, s nímž Ústava počítá a který vyžaduje nadpoloviční většinu všech poslanců. Senát, prezident a soudy fungují a Ústavní soud v červnu vydal předběžné opatření, které vládu zavázalo umožnit prezidentovi účast v Ankaře.
Legálnost jednotlivých kroků však o jejich součtu mnoho neříká. Práce Nancy Bermeo popisují rozšiřování moci výkonné jako sled institucionálních změn, které jsou legitimizované zákonnými prostředky a dají se vydávat za výsledek demokratického mandátu. Na oba zákony tento rámec sedí: po nich zbývá méně lidí, kteří mohou ministrovo rozhodnutí zastavit nebo se mu bez obav o místo postavit. Výměna šéfa správní rady, zrušení garanční rady ani komorní ceremoniál nic takového prokazatelně nedělají. Důkazem systému nejsou, dávají ale tušit, s jakou zdrženlivostí budou nové pravomoci používány.
Komentář Deníku N o slovenské ministryni kultury Martině Šimkovičové tvrdí, že její práce Robertu Ficovi přinejhorším vyhovuje tím, „jak pohodlně odklání pozornost od jiného dění“. Nemusíme koalici podezírat, že spor o ČT živí záměrně. Stačí, že ho nejde přehlédnout, kdežto výměnu v čele mise při OECD snadno ano.
Pravomoc přežije ministra
Zda se obavy naplňují, ukáže nejblíž rozhodnutí Ústavního soudu o předběžném opatření a to, koho Macinka do čela misí pošle. Proti obavám lze namítnout, že co prostá většina zrušila, může jiná prostá většina vrátit. To platí. Vrátit se ale nedá to, co se stane mezitím: vyměněný šéf mise ani úředník, který odešel, se změnou zákona na své místo automaticky nepřijde, a obnovit pojistku by musela vláda, která by se tím vzdala pravomoci, již právě zdědila.
Koalice by si proto měla položit jednoduchou otázku: svěřila by tytéž pravomoci i ministrovi z vlády, které nedůvěřuje? Pravomoc, kterou dnes má Macinka, zdědí každý další ministr zahraničí, stejně jako volnější ruku vůči úředníkům. Pojistky se píší pro vlády, kterým člověk nedůvěřuje, a kdo je dnes ruší, bude je postrádat ve chvíli, kdy skončí v opozici.
