Ve středu 28. října se velkoobchodní cena plynu pro evropský trh krátce dostala na 100 eur za megawatthodinu, poprvé od prosince 2022. O několik dní později vyšlo najevo, že američtí vyjednavači Jared Kushner a Steve Witkoff podle The Wall Street Journal navrhli v září v Moskvě a Kyjevě obnovit dodávky ruského plynu do Evropy přes Ukrajinu. Z obou zpráv vzniká nabídka, která se v mrazivé zimě odmítá těžko: plyn je drahý, Rusko ho má a Američané zařídí zbytek. Evropa by ji přesto odmítnout měla, protože levná ruská energie není úspora. Je to úvěr, který se splácí ve chvíli, kterou si vybere věřitel.
Drahý plyn má tentokrát jinou adresu
Dnešní šok nezpůsobil nedostatek ruského plynu. Po amerických a izraelských útocích na Írán Teherán od konce února z velké části zablokoval Hormuzský průliv, kudy procházela zhruba pětina světového obchodu se zkapalněným plynem. Evropa teď o každý náklad soupeří s Asií a do zimy vstupuje s nezvykle prázdnými zásobníky: jsou plné zhruba ze tří čtvrtin, v Německu jen z 61,5 procenta.
Tranzit přes Ukrajinu tuhle díru nezalepí. Naposledy po něm za války proudilo kolem 13 miliard metrů krychlových ročně, a to jedinou otevřenou trasou, druhá byla kvůli bojům zavřená. To je méně než desetina ze 152 miliard, které EU z Ruska dovezla v roce 2021. Američtí představitelé sice počítají s tím, že by tranzit přes Slovensko mohl pokrýt i část spotřeby Rakouska či Německa a snížit ceny. Je ale součástí dohody o energetickém příměří, která neexistuje, a zda by ji Kyjev přijal, ze zveřejněných informací nevyplývá.
Ventil zůstává v Moskvě
Ruský plyn vypadal levně jen na faktuře. Ještě v roce 2021 Rusko pokrývalo asi 45 procent dovozu plynu do EU; o rok později Gazprom odřízl Polsko, Bulharsko a Finsko a Nord Stream 1 přestal dodávat ještě před zářijovou sabotáží. Evropské vlády pak na ochranu firem a domácností před celou energetickou krizí vyčlenily podle think tanku Bruegel 674 miliard eur. Není to účet za samotnou závislost na Rusku, ukazuje ale řád částek, když se nabídka zlomí.
Malý objem přitom neznamená malou páku. Tranzit by se nerozložil po celé unii, mířil by přes Slovensko do několika sousedních zemí, kde by z něj znovu vznikaly smlouvy, poplatky a politické zájmy. Když Ukrajina na začátku roku 2025 tranzit ukončila, slovenský premiér Robert Fico si stěžoval na ztrátu asi 500 milionů eur z poplatků a pohrozil zastavením vývozu elektřiny na Ukrajinu i omezením podpory uprchlíků. A 13 miliard nemusí být konečná podoba: součástí širší dohody by mohla být i obnova plynovodů Nord Stream, jejichž použití EU v červenci 2025 zakázala. Vyjednavači sami popisují návrat na evropský trh jako velkou pobídku pro Vladimira Putina. Co lze Moskvě dát, to může Moskva Evropě znovu vzít.
Návrh proto přidává pojistku: výnosy by plynuly na zvláštní účet ve třetí zemi, aby z nich Rusko neplatilo válku, a prodej by obstarali američtí zprostředkovatelé. To řeší peníze, a ne ventil. A ani s penězi to není jisté. V programu Ropa za potraviny platili kupci iráckou ropu na vázaný účet a dohlížela OSN. Režim Saddáma Husajna si přesto podle amerického úřadu GAO opatřil asi 10,1 miliardy dolarů nelegálních příjmů, z toho 4,4 miliardy na příplatcích a poplatcích kolem programu. Kdo by dohlížel na ruský účet, zřejmé není. Obnova by tedy Moskvě vrátila přinejmenším odbyt a evropským politikům důvod brát na ni ohledy; příjem pak v případě, že by pojistka selhala.
Nejsilnější argument pro návrh leží jinde. Rusko vyslalo za první čtyři roky války proti ukrajinské energetice asi 12 700 dronů a 2 900 raket. Příměří by chránilo města i síť a tranzit by Ukrajině přinesl poplatky. To nelze odbýt a o vlastní obraně rozhoduje Kyjev. Ochrana ukrajinských měst a návrat ruského plynu do Evropy ale nemusí být jedna položka. Příměří lze vyjednávat i bez něj a výpadek poplatků může Ukrajině nahradit Evropa přímo, což je menší cena než nová závislost.
Přitom nejde o návrat k něčemu, co zmizelo. Ruský plyn loni tvořil 12 procent dovozu do EU, Maďarsko a Slovensko ho dál dostávají přes TurkStream a od ledna do dubna unie dovezla rekordní objem LNG z Jamalu. Evropský parlament v prosinci 2025 schválil konec dovozu LNG do konce letošního roku a plynovodního plynu do 30. září 2027. Skutečná otázka tedy zní, zda Evropa odchod dokončí. „Zajisté bych nevěřil Rusku,“ řekl v říjnu eurokomisař pro energetiku Dan Jørgensen. Američtí představitelé podle WSJ sázejí na to, že unijní státy nakonec tak neústupné nebudou. Drahý plyn jim tu sázku usnadňuje.
Rafinerie a sankce táhnou proti sobě
Ukrajina Rusku v těchto dnech citelně škodí. Její drony zaútočily na rafinerie v Novokujbyševsku, Ufě a Kstově, které podle ruského kanálu Agentstvo tvoří zhruba desetinu ruských rafinérských kapacit; rozsah škod v Kstově zatím nebyl nezávisle potvrzen. Prohlubují tím palivovou krizi, kterou ukrajinské útoky vyvolaly. Moskvě ale zároveň pomáhá Hormuz: podle analýzy The New York Times získala do 8. května přes 15 miliard dolarů příjmů navíc.
Washington mezitím postupuje opačně. Donald Trump v říjnu ohlásil přerušení sankcí na ruský vývoz nafty do příštího dubna a napsal na Truth Social, že ceny nafty budou „pro Američany a vlastně pro celý svět KLESAT“. WSJ pak 29. října informoval, že Kyjev pod americkým tlakem pozastavil útoky na rafinerie do voleb do Kongresu 3. listopadu. Několik hodin nato drony zaútočily na Novokujbyševsk. Volodymyr Zelenskyj podle WSJ už dříve připustil větší opatrnost armády, ne však rozkaz k zastavení, a následně prohlásil, že „každý ruský útok na naše města a obce se vždy setká s naší plně oprávněnou odpovědí“.
Americká logika je srozumitelná, ceny na benzinkách před volbami rozhodují. Ukrajina je však napadená země a rafinerie zásobují ruskou válku palivem i penězi. Úleva pro ruskou energetiku je proto strategický dar, ne technický detail trhu. A spojenec, který v roce 2023 dodal téměř polovinu evropského dovozu LNG, se řídí vlastním volebním kalendářem. Diverzifikace nesmí skončit u výměny jednoho rozhodujícího hráče za druhého.
Co má dělat Praha místo stropů
Ministr průmyslu Karel Havlíček chystá legislativu, kterou vláda aktivuje, pokud ceny porostou i koncovým zákazníkům, a slibuje: „ČR nebude mít vyšší ceny než okolní země.“ Opačný postup odmítá: „nesmějí se opakovat stejné chyby jako za minulé vlády, která nechala ceny vysoko a teprve poté přerozdělovala podporu. Výsledkem byla nejvyšší energetická inflace v EU.“ Inflace je vážný důvod a strop ji krátkodobě srazit může.
Náklad tím ale jen přesouvá do rozpočtu a v době nedostatku drží poptávku tam, kde byla. Česká zkušenost není černobílá: spotřeba plynu klesla mezi lety 2021 a 2023 z 9,4 na 7,1 miliardy metrů krychlových, z více příčin a i v roce 2023, kdy platil strop. Ten však ležel vysoko nad předkrizovými cenami. Rozhoduje tedy konstrukce: pokud vláda k regulaci sáhne, má jít o vysoko položený, časově omezený strop jen na základní spotřebu, ne o slib cen na úrovni sousedů.
Čas ještě je: „zákazníci však stále využívají fixace“, říká ministr. Tříleté fixace plynu ale od srpna do poloviny října zdražily o 11 procent. Pomoc proto má mířit na lidi bez fixace a s nízkými příjmy, například dočasným navýšením dávek na bydlení, a k energeticky náročným firmám jen dočasně a s podmínkami. Kdo zůstane vystaven ceně, bude mít důvod šetřit.
Na letošní zimu potřebuje Praha veřejný plán, protože zásobníky už nikdo nedoplní. Švýcarsko, které řeší paliva a nízký Rýn, ne plyn, ukazuje aspoň postup: otevřeně chystá výzvy k úsporám a zvažuje omezení rychlosti na dálnicích na 80 km/h. Česká vláda by měla předem říct, koho by v mrazech omezila a jak zaplatí velkým odběratelům za dobrovolné snížení odběru.
Na další zimy má stavět na tom, co funguje. V roce 2021 byl plyn hlavní položkou ruského vývozu do Česka, v roce 2022 se jeho dovoz podle zastavil. Pomohl i podíl v terminálu v Eemshavenu, který stát s ČEZ získal v červenci 2022; terminál ve Stade, ohlášený v listopadu 2023, je teprve budoucí kapacita. Havlíček by to měl rozvíjet dlouhodobými smlouvami od více dodavatelů a říct, z čeho zaplatí zateplení a náhradu kotlů, když programové prohlášení odmítá povolenky ETS2 pro domácnosti. Megawatthodinu, kterou nikdo nespotřebuje, nemůže nikdo odepřít.
Ve zprávách o americkém návrhu postoj Prahy nezazněl. Měla by předem říct, že unijní termíny odchodu od ruského plynu platí, že o tranzitu přes své území rozhoduje Ukrajina a že se nepřidá k žádné regionální výjimce pro státy, které plyn z Ruska dál odebírají.
Sleva jako zkouška
V roce 2022 rozhodla za Evropu Moskva, když kohoutek zavřela sama. Letos je zkouška těžší, protože ho někdo nabízí otevřít, a to v době drahého plynu, před zimou a s americkým razítkem. Evropa obstojí, pokud do ceny započítá i to, co na faktuře není: páku nad svými trhy i politiky a riziko, že pojistka selže a peníze nakonec poslouží válce. Stropy na tyto položky nedosáhnou. Na letošní zimu je potřeba plán a nižší spotřeba, na další zásoby a smlouvy a na obě jasné politické ne.
