Evropské diskuse o ochraně voleb se obvykle točí kolem hrozeb zvenčí: ruských dezinformací, kybernetických útoků a zahraničních peněz. Spojené státy teď ukazují jiný scénář. Před volbami do Kongresu, které se konají 3. listopadu, přichází hlavní tlak na volební úředníky od vlastní federální vlády. Ministerstvo spravedlnosti jim hrozí trestním stíháním a žádá, aby odložili hlasovací lístky lidí, které ministerstvo vnitřní bezpečnosti označilo za „pravděpodobné cizince“. Ve hře je i nasazení federálních agentů u volebních místností. Zatím se to daří zastavit. Stojí za to podívat se, čím přesně, protože nejde o zákony samy o sobě, ale o lidi a instituce, kteří je odmítají obejít.
Volby nepatří Washingtonu
První pojistka je vepsaná přímo do architektury amerického státu. Ústava svěřuje organizaci voleb do Kongresu jednotlivým státům. Kongres může jejich pravidla měnit zákonem, prezident ani jeho ministerstva ale nemají pravomoc úředníkům ve státech a okresech přikazovat, jak mají sčítat hlasy. Volby tak neřídí jedno centrum, ale tisíce okresních úřadů pod dohledem padesáti státních vlád.
Právě o tento princip se ve středu opřel federální soudce David O. Carter, když v Kalifornii zamítl žádost ministerstva spravedlnosti o soudní příkaz, který by zastavil zpracování hlasovacích lístků asi dvaceti tisíc voličů. „Nikdy předtím v americké historii se federální vláda v předvečer voleb nepokusila donutit státní a místní orgány, aby upustily od svých vlastních ústavních volebních postupů a podřídily se vůli výkonné moci,“ napsal Carter. V odůvodnění také připomněl, že státní úředníci nejsou povinni vymáhat federální trestní právo a federální vláda je k tomu nemůže nutit.
Tuto zásadu Nejvyšší soud potvrdil v roce 1997 v kauze Printz v. United States. Poměrem hlasů pět ku čtyřem tehdy rozhodl, že federální vláda nesmí nutit místní policejní šéfy, aby prověřovali kupce zbraní podle Bradyho zákona. Rozsudek napsal konzervativní soudce Antonin Scalia. Doktrína, kterou kdysi prosadila konzervativní většina soudu na obranu práv států, dnes chrání volební úředníky před republikánskou administrativou. Federalismus tu tedy má velmi praktický význam: když chce Washington zasáhnout do sčítání, musí přesvědčit tisíce lidí, kteří mu nejsou podřízeni.
Soudy jako brzda, nikoli jako zázrak
Druhou pojistkou jsou nezávislé soudy a jejich bilance je zatím jednoznačná. Podle soudce Cartera, jehož rozhodnutí rozebírá časopis Reason, podalo ministerstvo spravedlnosti nejméně 31 žalob, jimiž po státech chtělo kompletní seznamy voličů. Z 26 rozhodnutých případů nevyhrálo ani jeden. V pátek pak kalifornská soudkyně Trina Thompsonová ministerstvu zakázala vyhrožovat volebním úředníkům stíháním, informoval server Echo24 s odkazem na NBC News. Už dříve federální soudkyně Martínez-Olguinová v Kalifornii podle ČT24 zastavila plánované operace agentů ministerstva vnitřní bezpečnosti, kteří měli v okolí volebních místností pátrat po voličích bez občanství.
Soudy ale nerozhodují jen o pravomocech. Musejí také posoudit, zda vláda vůbec mluví pravdu. Carter označil tvrzení administrativy za nevěrohodná a měl k tomu důvody. Ministerstvo vnitřní bezpečnosti v červenci tvrdilo, že v Kalifornii může být k volbám registrováno až 190 832 cizinců, o tři měsíce později číslo snížilo téměř o devadesát procent. V Nevadě mluvil ministr Markwayne Mullin o až 15 903 registrovaných cizincích. Na seznamu, který úřad následně předal nevadským úředníkům, zbylo 185 jmen a všichni se ukázali být americkými občany, upozorňuje Reason. I konzervativní Heritage Foundation, která Trumpovo prezidentství podporuje, napočítala za posledních 25 let jen asi sto případů, kdy volil člověk bez občanství, připomíná ČT24 s odkazem na The Guardian.
V jednom bodě má administrativa pravdu. Hlasování cizinců ve federálních volbách je trestné a k ojedinělým případům skutečně dochází. Podle mluvčí Bílého domu Lauren Bisové vláda „přijímá rozhodná opatření na ochranu našich voleb, včetně stíhání volebních trestných činů“. Ministerstvo spravedlnosti jen v den, kdy se obrátilo na Cartera, obžalovalo v Kalifornii 28 lidí. Celostátně bylo od nástupu současné administrativy obviněno z trestných činů souvisejících s volebními podvody 156 lidí, uvedl podle CBC News nejvyšší federální žalobce v Los Angeles Bill Essayli. Ani Carter stíhání nezpochybnil: pokud vláda věří, že někdo skutečně volil nelegálně, má podle něj podat další obžaloby. Právě tady leží jádro sporu. Stíhat konkrétní lidi za konkrétní čin dokáže federální vláda sama. Nepotřebuje k tomu, aby státy odkládaly desítky tisíc hlasů podle seznamu s nevysvětlenou metodikou, ani aby se úředníci báli stíhání za to, že postupovali podle zákona.
Přesto by bylo naivní spoléhat jen na justici. Soudní příkazy mají omezenou platnost (nařízení soudkyně Thompsonové vyprší 16. listopadu) a proti rozhodnutím se lze odvolat. Soudy navíc reagují až na to, co se už stalo, a zastrašený úředník, který raději lístky odloží, se k soudu vůbec dostat nemusí.
Úředník, který řekne ne
Nejméně viditelnou a možná nejdůležitější pojistkou jsou lidé ve volebních úřadech. Kalifornská státní tajemnice Shirley Weberová, která má jako nejvyšší volební úřednice státu na starosti průběh voleb, a šéf voleb v okrese Los Angeles Dean Logan dostali od ministerstva spravedlnosti 48 hodin. Měli během nich ověřit, zda jsou lidé z vládního seznamu občany, a jinak jejich lístky odložit. Požadavkům nevyhověli. Logan vysvětlil, že mu to zákon zakazuje, protože ministerstvo neobjasnilo, jak seznam sestavilo. Ve chvíli, kdy seznam dorazil, přitom okres už rozeslal hlasovací lístky 5,9 milionu voličů.
Podstatné je, že nejde o stranickou frontu. Seznamy voličů s citlivými údaji odmítly vydat i republikánské státy. „Výhrůžky, které nyní dostáváme, pocházejí převážně od naší vlastní vlády,“ řekla deníku The Washington Post viceguvernérka Utahu Deidre Hendersonová. Připomíná tím postoj republikánského státního tajemníka Georgie Brada Raffenspergera, který při telefonátu 2. ledna 2021 odmítl Trumpův požadavek, aby mu po prohraných volbách 2020 „našel“ 11 780 hlasů.
Méně jednoznačný je případ, o kterém psal server ProPublica. Několik měsíců po začátku Trumpova druhého funkčního období chtěli představitelé ministerstva vnitřní bezpečnosti, aby federální agentura pro kybernetickou bezpečnost CISA tajně získala volební přístroj, prolomila jeho zabezpečení a podala o tom zprávu Bílému domu. Zaměstnanci měli etické výhrady, podle jednoho z nich byl požadavek „v rozporu se vším, co CISA představuje“. Ministerstvu ale opakovaně sdělili, že ho nemohou vykonat, mimo jiné proto, že odborníky schopné takové operace mezitím propustil tým DOGE Elona Muska, shrnula ČT24. Tlak nakonec ustal. Pojistka tu tedy zafungovala zčásti díky svědomí a zčásti díky náhodě, což je spíš varování než útěcha.
Tady je také nejzranitelnější místo celého systému. Profesní integrita se nedá nařídit, dá se jen pěstovat a chránit. Šéf FBI Kash Patel na otázku, zda by odmítl poslat federální agenty do volebních místností, odpověděl: „Nevím o tom, že to ze zákona nemůžeme udělat.“ Federální zákon přitom od konce občanské války nasazení ozbrojených federálních agentů do volebních místností zakazuje, ledaže by to bylo nezbytné „k odražení ozbrojených nepřátel Spojených států“, jak podle ČT24 připomněl server The Atlantic. Ministr obrany Pete Hegseth na podobný dotaz senátorů odpověděl: „Nikdy mi nebylo nařízeno udělat něco nelegálního a ani to neudělám.“ Věta zní uklidňujícím tónem, závisí však na tom, kdo bude v rozhodující chvíli vykládat, co je legální. Kde vedení institucí ztrácí odstup od Bílého domu, tam zbývají jen pojistky mimo jeho dosah.
Proč by to mělo zajímat Evropu
Evropa si zvykla vnímat volební bezpečnost hlavně jako obranu proti cizí moci. Rumunský ústavní soud v prosinci 2024 zrušil první kolo prezidentských voleb kvůli ruské vlivové operaci. Americký případ připomíná, že stejně vážná hrozba může přijít od vlády, která by měla volby chránit. A že tehdy nepomohou kyberbezpečnostní týmy podřízené téže vládě, ale instituce, které na ní nezávisejí.
Česko má v tomto ohledu jednu podceňovanou výhodu. Ministerstvo vnitra a Český statistický úřad sice mají v organizaci voleb a zpracování výsledků centrální roli, samotné hlasování a první sčítání hlasů ale zajišťují okrskové komise složené z občanů, které nominují různé strany. Pro sněmovní volby v roce 2025 jich bylo 14 711. Taková decentralizace je pomalá a místy chybová, právě proto ji ale nelze snadno ovládnout shora. Každá vláda, která by chtěla volební správu centralizovat, omezovat nezávislost soudů nebo zastrašovat úředníky „v zájmu bezpečnosti voleb“, by měla narazit na stejnou nedůvěru, jakou dnes vyvolává americké ministerstvo spravedlnosti.
Pojistky drží, dokud je někdo drží
Americký systém v posledních týdnech ukazuje, že dělba moci není jen teorie. Státy odmítly ustoupit, soudy rozhodly podle práva a úředníci obou stran dali přednost voličům před politickým tlakem. Nic z toho však nefunguje samo. Federalismus potřebuje státní úředníky, kteří ho budou bránit, soudy potřebují čas a důvěru veřejnosti a zákony potřebují lidi, kteří je odmítnou obejít, i když jim to nařizuje vlastní vláda. Úterní hlasování proto nebude jen testem popularity Donalda Trumpa. Ukáže, zda tyto tiché pojistky vydrží i ve chvíli, kdy na ně tlačí ten, kdo je měl chránit.
