Evropská unie čelí významným výzvám při prosazování své klimatické politiky, zejména systému emisních povolenek ETS 2, který má od roku 2028 zahrnout také domácnosti. Politický odpor v některých členských státech, včetně České republiky, odhaluje napětí mezi klimatickými ambicemi EU a politickou realitou na národní úrovni. Současný vývoj poukazuje na zásadní problémy s demokratickou legitimitou i ekonomickou únosností zelené transformace.
Systém ETS 2: Kontroverzní rozšíření
Rozšíření systému emisních povolenek na silniční dopravu, vytápění domácností a malé podniky představuje zásadní změnu v přístupu EU ke klimatické politice. Na rozdíl od původního systému ETS, který se zaměřoval především na velké průmyslové podniky a energetiku, bude nový systém ETS 2 přímo ovlivňovat každodenní život občanů prostřednictvím vyšších cen pohonných hmot a energií.
Odhady dopadů na české domácnosti se pohybují mezi 6–8 tisíci korunami ročně při průměrných emisních faktorech. U rodinných domů s vyšší spotřebou plynu může dopad dosáhnout až 8 tisíc korun ročně jen za vytápění. K tomu je nutné připočíst zvýšené náklady na dopravu, které mohou činit další 3–4 tisíce korun ročně na jedno vozidlo.
Politický odpor a demokratický deficit
Volební výsledky v České republice mimo jiné ukázaly rostoucí odpor voličů vůči současné podobě klimatické politiky. Strany prosazující zrušení ETS 2 získaly výraznou parlamentní většinu, zatímco subjekty podporující stávající systém obdržely podstatně nižší podporu. Podobný trend je patrný i v dalších zemích střední a východní Evropy.
Podstatným problémem je skutečnost, že klimatická politika EU byla formulována převážně technokraticky, bez dostatečné veřejné diskuse o sociálních a ekonomických dopadech. Výsledkem je systém, který může být technicky efektivní, avšak postrádá dostatečnou demokratickou legitimitu i společenskou akceptaci.
Sociální dopady a regresivní charakter
Systém ETS 2 má do značné míry regresivní charakter, protože neúměrně dopadá na sociálně slabší vrstvy obyvatelstva. Zatímco bohatší domácnosti si mohou dovolit investice do zateplení, tepelných čerpadel či elektromobilů, chudší rodiny jsou nuceny platit vyšší ceny za energie a pohonné hmoty bez reálné možnosti úniku.
Sociální klimatický fond, který má negativní dopady kompenzovat, poskytuje přibližně 1374 korun na domácnost ročně, což je výrazně méně než předpokládané zvýšení nákladů. Tento nepoměr ukazuje na podceňování sociálních dopadů klimatické transformace ze strany evropských institucí.
Technologické a infrastrukturní překážky
Adaptace na nový systém vyžaduje rozsáhlé investice do technologií a infrastruktury. Zateplení rodinného domu stojí v průměru kolem 250 tisíc korun, instalace fotovoltaické elektrárny přibližně 400 tisíc korun a tepelného čerpadla minimálně 180 tisíc korun. Pro většinu českých domácností představují tyto částky násobek volného ročního příjmu.
V oblasti dopravy je situace ještě složitější. Nákup elektromobilu znamená investici minimálně 700 tisíc korun i v případě ojetého vozu, což je pro mnoho rodin finančně nedosažitelné. Alternativní biopaliva jsou navíc dostupná pouze na omezeném počtu čerpacích stanic a jejich cena je často vyšší než cena tradičních paliv i po započtení ceny emisních povolenek.
Tento rozdíl v přístupech odhaluje zásadní problém současné evropské klimatické politiky. Namísto vytváření pozitivních incentivů pro zelenou transformaci se EU soustředí především na penalizaci emisí, což může oslabovat konkurenceschopnost i životní úroveň obyvatel.
Budoucnost evropské klimatické politiky
Současná politická krize kolem ETS 2 nutí EU k přehodnocení přístupu ke klimatické transformaci. Systém bude pravděpodobně revidován nebo dojde k odkladu jeho implementace, aby se předešlo dalšímu politickému odporu. Klíčové bude nalézt rovnováhu mezi klimatickými ambicemi a společenskou přijatelností opatření.
Úspěšná klimatická transformace vyžaduje pozitivní vizi budoucnosti, která občanům nabídne vyšší kvalitu života, nikoli pouze vyšší náklady. To předpokládá rozsáhlé investice do výzkumu a vývoje nových technologií, podporu inovací a vytvoření spravedlivého systému kompenzací pro nejvíce zasažené skupiny.
Bez zásadní změny přístupu hrozí, že se klimatická politika EU stane obětí vlastních ambicí a povede k fragmentaci Unie podél linií klimatických a ekonomických priorit. Nalezení udržitelné cesty vpřed bude vyžadovat nejen technologické inovace, ale především obnovení důvěry občanů v evropský projekt.